Jak Olomouckou častěji navštěvuji, už jsem vysledoval, že se celkem dost liší úroveň a styl prodávajících. Chodím tedy stále jen do části A (viz mapa) a postupuji odzadu.

V nejvzdálenějším obchodě (A4) mají zboží celkem srozumitelně vyložené, ale česky zvládají akorát číslovky zaokrouhlené na desítky. Nedá se s nimi nijak domluvit, o češtinu se vůbec nepokoušejí. Ani není vidět zájem o to, že by chtěli Čechům něco prodat. Tento obchod také obvykle bývá dost prázdný.

Vedle (A3) se v rozmístění sortimentu tolik nevyznám. Obchůdek je mnohem plnější než A4, ale s komunikací je to opět dost komplikované. 

A proč to celé píšu? Kvůli obchodu A2, ve kterém prodává starší pán, zřejmě s manželkou, která sedí u kasy. Jako jediný je velmi vstřícný, snaží se poradit. I když se o jeho češtině nedá říct, že je skvělá, zná spíš slova než věty, je u něj vidět zájem pomoci (a samozřejmě prodat). Jeho obchůdek je nejmenší, ale mám to tam nejradši. Člověk si nepřipadá jako vetřelec, který by měl co nejrychleji zmizet.